27. Memoriál Richarda Knolla

                V letošním roce uplynulo dvacet osm let od smrti jedné  z našich  největších kynologických osobností, pana Richarda Knolla. Do historie české kynologie se zapsal v řadě oblastí. Byl vynikající chovatel, byl odborně fundovaný poradce chovu, byl autor a spoluautor zkušebních řádů, byl rozhodčí pro posuzování exteriéru , všestranný rozhodčí z výkonu a byl také přísný i laskavý učitel svých mladších kolegů. Určitě není divné, že jedna z  nejprestižnějších soutěží - Mistrovství republiky ohařů, nese jeho jméno . Memoriál Richarda Knolla se letos pořádal již po sedmadvacáté a hostitelským okresem byl Hodonín , jmenovitě pak honitby v okolí Bzence.

                Na seznamu startujících bylo uvedeno dvacet psů. V sítech všestranných zkoušek se kvalifikovalo deset německých krátkosrstých ohařů, šest českých fousků, dva pointři a po jednom zástupci měla plemena irský setr a německý drátosrstý ohař. Paleta plemen tedy byla poměrně pestrá a bylo co porovnávat. Němečtí krátkosrstí ohaři byli tradičně výborní. Z jejich středu také pocházel vítěz memoriálu, Alan ze Slatinic, I.c, 488 bodů, Všestranný vítěz ČR 2001, CACT, vedený panem Františkem Hladíkem,  který zároveň získal cenu za nejlepší lesní práci. Velmi solidní výkon předvedla i fenka německého drátosrstého  ohaře Bessi z České Jahodnice 5.místo, I.cena 475 b, CACT, vůdce pan Josef Korelus. Zájem korony přitahovala trojice „angličanů“. Pro líbivou  a živou fenku irského setra byl memoriál přece jen příliš náročný, osudné se jí stalo malé pole a memoriál nedokončila. Jiná byla situace u dvojice pointrů. Oba předvedli vynikající práci. Mezi sebe si rozdělili ocenění za nejlepší pole, které obdržel Max z Cechu, II.c 459 bodů, vůdce ing. Zbyněk Šlehofer a nejlepší vodní práci, které získal třetí pes v celkovém pořadí Archie z Měšinské hájovny, I.c, 484 b, CACT, vůdce pan Miloš Knotek.  V loňském roce trochu osaměle hájil barvy našeho národního plemene český fousek Alan od Tří stromů , který se výborně umístil na Memoriálu Richarda Knolla i na Memoriálu Karla Podhajského. V letošním roce  na tom byli fousci mnohem lépe.Byli nejen dostatečně početně  zastoupeni , ale předvedli naprosto vynikající výkon. Dokazuje to konečné pořadí i ocenění korony, která zvláště chválila chuťovou práci . Pro oko diváka byly velmi líbivé , ale přesto precizní výkony Almy ( 2. místo, I.c,484 b, CACT vůdce Jiří Hanč))  a Asty ( 4.místo I.c, 483 b, r.CACT, vůdce Petr Hanč)  od Tří stromů.  V minulém roce bodoval Alan, letos jeho dvě sestry. Je to výsledek, který hovoří o velmi korektní chovatelské práci, vyrovnaném vrhu a kvalitě spojení. Z dvaceti psů memoriál tři nedokončili, pět běželo v třetí ceně, čtyři ve druhé a osm v první.

                Situace všem zúčastněným komplikovalo počasí. Teplota okolo třiceti stupňů kladla velké nároky na psy i jejich vůdce, tvrdá „ šichta“ to byla i pro rozhodčí. Prostory pro jednotlivé discipliny byly dobře vybrány. Vysoký, borový les s travnatým podrostem připomínal spíše lesopark a psa vracejícího se z vlečky bylo vidět skoro na sto metrů. Terén se tedy zdál být příznivý, ale délka vleček a barev  nepříjemně překvapila některé vůdce. Je ale třeba konstatovat, že délka odpovídala požadavkům zkušebního řádu a že na stejných trasách probíhaly zkoušky malých plemen. Polní práce se dělaly ve velmi přehledné oblasti s nízkou krytinou.Všude a na každého bylo vidět, takže si na své přišla i korona. Stejné byly i prostory určené malému poli. Tam snad jen některým psům méně vyhovovaly vlečky kladené na posečené louce s výrazně vonícím senem. Poněkud složitá byla situace okolo vodních prací. Den před memoriálem se začalo s opravou silničního mostu a v konečném důsledku to znamenalo , že z přechodu mezi hlubokou vodou a rákosím se stal třináctikilometrový přejezd. Hluboká voda byla opravdu hluboká a krásně čistá, takže kdo chtěl, mohl hodnotit nejen výkon, ale mechaniku pohybu plavajícího psa. Díky horkému počasí  čistá voda mimo startujících psů a korony přilákala i množství rekreantů, takže docházelo ke konverzaci typu : „ Buďte tak laskaví a vylezte na chvíli z vody, my tady potřebujeme přezkoušet psy“. Koupající  celkem ochotně přání pořadatele vyhověli, ale míst, kde vstupovali do vody bylo víc a o klidu k práci se asi moc hovořit nedalo. Všechno zlé ale má i svoji kladnou stránku a právě práce na hluboké vodě na letošním Memoriálu Richarda Knolla byla díky velkému počtu diváků- nemyslivců  tou  nejlepší propagací lovecké kynologie a potažmo i myslivosti. Velmi těžká byla práce v rákosí. To bylo vysoké, husté a suché a jak řekl jeden vůdce: “Pes do něj zapadl a pak už nebyl“. Situaci komplikovala i přítomnost srnčího, která byla příčinou neúspěchu dvou psů.  Přítomní pořadatelé odvedli velký kus práce, ale určitě by  oni i všichni ostatní účastníci memoriálu přivítali, kdyby jim přišli pomoci další lidé. Útočiště našel memoriál v lesnickém učiliště v Bzenci - přívoze. Tam také bylo k nalezení počítačové středisko. Elektronické zpracování materiálů zabezpečoval stejně jako na loňském Memoriálu Karla Podhajského pan Sedláček se svými kolegy. Pokud dostali informace, pracovali velmi rychle.  A tak hned po skončení losování byly pro zájemce k dispozici startovací listiny, na kterých bylo uvedeno vše potřebné - jméno psa, plemeno, vůdce, číslo losu, zvolený typ práce na barvě. Vše bylo připraveno i pro aktuální předávání informací po internetu, které zkomplikovaly problémy s telefonní linkou. Už v neděli večer ale byly na adrese www.hradek.cz/mrk k dispozici podrobné výsledky memoriálu.

                Sbor rozhodčích pracoval pod vedením pana Luďka Müllera. Na seznamu rozhodčích byla jména, která se na podobných memoriálech objevují pravidelně, delegováni byli i pánové, kteří si jméno jako rozhodčí teprve budují, většinou jej ale mají jako vůdci. Právě to, že posuzovali lidé, kteří znají situaci i z „ druhé strany vodítka“ bylo tentokrát velmi důležité. Dodržet zkušební řád a přitom dokázat vzít v úvahu extrémní podmínky zaviněné počasím  nebylo vůbec jednoduché. Rozhodčí na Memoriálu Richarda Knolla v Hodoníně to dokázali , stejně tak, jako dokázali bez emocí řešit další problematické situace. Mladé a nové tváře nebyly jen mezi rozhodčími, ale i mezi vůdci. To bylo zjištění nadmíru příjemné. Roste nová generace vůdců. Generace přemýšlivá, vzdělaná a kultivovaná. V některých případech se jedná o nová jména, v některých o pokračování rodinných tradic. První skupinu reprezentuje ing. Zbyněk Šlehofer. Startoval s pointrem a z korony bylo slyšet, že  má „nervy ze železa“. Rodinnou tradici představoval ing Jiří Formánek, který s úsměvem a klidně vedl německého krátkosrstého ohaře.

                Vůdci i korona velmi diskutovali  nad změnou, která vyplynula z požadavků  FCI na to, co musí ohař prokázat, aby mu mohlo být navrženo  čekatelství mezinárodního šampionátu práce CACIT nebo r.CACIT.  To  se u nás vypisuje  na Memoriálu Karla Podhajského a na některých klubových zkouškách .Od příštího roku by se změny měly týkat i všestranných zkoušek.  V souladu s požadavky FCI se postupovalo i na letošním  Memoriálu Richarda Knolla . Důvodem byla skutečnost, že se jedná o kvalifikaci na naší nejvyšší soutěž - Memoriál Karla Podhajského. Celá záležitost se asi nedá označit jako změna zkušebního řádu, spíše se jedná o pozměněný přístup k některým disciplinám. Novinky byly na barvách, které musí být nejméně dvě hodiny staré , musí být připraveny použitím 0,125 l barvy na jednu stopu a použita smí být srnčí barva nebo barva jiné spárkaté zvěře. Při vodních disciplinách může obdržet čekatelství CACIT  pouze ohař, který  prokáže  práci na živé kachně . V takovém případě bude v soudcovské tabulce uvedeno :“pracoval na živé kachně“. Důležitá změna říká že : „Je zakázáno vypouštět zvěř během vlastní soutěže“. Na každou novinku se lze dívat z mnoha pohledů. Vyjímkou nebyly ani výše uvedené změny. V řadě případů určitě komplikují situaci pořadatelů, ale daleko důležitější je, že asi více prověří  práci psa. Někteří vůdcové si na změny a to zvláště na  barvách stěžovali , jiní naopak tvrdili, že pes  jde po barvě spárkaté zvěře s daleko větší chutí. Samotný průběh memoriálu dokázal, že problémy mají spíše vůdcové než jejich psi a práce na barvě byly vesměs vynikající. Otázka různého pohledu našeho zkušebního řádu a požadavků FCI není ještě uzavřená. Hovoří se o dalších disciplinách, například o vystavování. Na memoriálu Karla Podhajského budeme mít možnost přivítat vzácného hosta předsedu Komise FCI pro ohaře , kterým je pan Rooijakkers. Pořadatelé a hlavní rozhodčí  jej určitě provedou celým memoriálem, bude tedy mít možnost posoudit, co a jak se u nás dělá a hodnotí a následně pak doporučit případné změny týkající se posuzování  mezinárodních soutěží ohařů.

 

                                                                                              Vladimíra Tichá